Novoroční koncert 2018

K dur společně s triem MUSICA ORGANUM uspořádal 7. ledna 2018 Novoroční koncert v kuřimském kostele Sv. Maří Magdalény.

K dur - Novoroční koncert 2018

Kdo tu je?

Právě připojeni - hostů: 34 

K dur na facebooku

Vítej na stránkách pěveckého sboru K dur
Těšíme se na prázdniny
Autor Petr Vičar   
Čtvrtek, 18 Červen 2009 23:00

Čtvrtek 18. června 2009

Na u bylo . Sice hodně , takže by bylo lépe u jen tak plácat do , ale občas , tak se to dalo vydržet. Na se hrálo na , na , na , na , na , na , na , i na . Také se jen tak a to i celé nejen , ale i . Všichni měli v hrdle a krotila je zkušená Pavlína. Dokonce se hrálo i . Sice tam nebyl , ani , ale nikomu nechyběli. Kdo chtěl, mohl si dát , a k tomu .

To vše od řídil Libor a z to cpal do . Hrálo se až do a pak jsme to šli zhodnotit na .

A pak, že není v kultura!

 
...a co je novějšího?
Autor Petr Vičar   

Inu uplynulo jen pár hodin od napsání mé glosy a už je všechno zase jinak! Takže v tuto chvíli je velmi pravděpodobné:

Ve čtvrtek 18.6 začne naše vystoupení společně s Cantanďaty kolem 16,30. Snažte se přijít co nejdříve a už rozezpívaní. Oblečení: batikovaná trička a rifle, nebo podobné kalhoty či sukni. Kdo může, ať donese něco na zub pro účinkující. Oficiální začátek programu je v 15.30.

Rozloučení se školním rokem bude u Vičarů v úterý 23.6 po pravidelné zkoušce, tedy kolem 20.hod. Na děti už asi bude pozdě, ale přespání platí.

Jestli bude soustředění mimo Kuřim, také není jisté. Termín snad zůstává 11. - 13.9.

Protože nevíme, jak to bude s dětmi a Jirkovem, tak zatím nemůžeme plánovat ani dopravu, ubytování...

 

 
Co je nového?
Autor ViP   

Překvapilo mě, jak moc je známá skladba Trickle Trickle, kterou máme zítra začít cvičit. Na přání Pavlíny jsem ji přepsal do Sibelia a stáhli si ji pouze dva členové sboru. Stydím se proto, že ji neznám, ale já moc jazz ani swing nemusím.

Velký zájem jste projevili o všechny písně, které jste sami navrhli a už dlouho jsou připravené. Každou ze šesti navržených si přeje zpívat minimálně 15 zpěváků. Snad se k nim dostaneme o prázdninách.

Z průzkumů vyplynulo:

1. Na jirkovský písňovar chtějí jet všichni až asi na tři výjimky. Pojede i dětský sbor. Podle informací, které dostaly děti se pojede v sobotu.

2. Rozloučení bude z vůle většiny v pátek 26.6 u nás od 17 hod (jak to komu vyjde), pokuta za pozdní příchod se vyjímečně nevybírá. Děti můžete vzít sebou. My v Kuřimi se o ně umíme postaratTongue out. Přespolní (i místní) můžou přenocovat.

3. Soustředění chce opět většina o víkendu 11, - 13.9 mimo Kuřim. Máte-li nějaké nápady kde, sem s nimi.

4. Podle předběžně nahlášené  nepřítomnosti členů nebudou zkoušky ve dnech 7.7. a 14.7 . Jinak i o prázdninách platí každé úterý od 18 hod v ZUŠ. Podrobnosti nebo změny budou vždy včas na webu.

 
Nikdy by mě nenapadlo

Ani ve snu by mě napadlo ,že kdys budu třikrát ve svých sátinách -zasažen rozjímáním o velkém lidském pedagogickém entuziasmu a zaujetí až do sebeobětování s předáním toho nejlepšího co mohly tyto Osobnosti předat nejenom mě ,ale oslovit svým Umem i druhé a hlavně Děti ,které jsou Počítačem ale i nevhodnými podněty vtahovány …???

Ale stalo se tak a jsem tomu nejenom sám rád ,že takoví Lidé mezi námi jsou a hlavně tvoří nejenom pro sebe ,ale hlavně pro radost ,zamyšlení a potěšení ducha těch ostatních . Vždy když se mě někdo z příchozích rodičů ptal co je mým oborem –jak jsem k tomu či onomu přišel –pouze jsem mohl vzdáleně a dosti nerad naznačit co je mým ?? a výsledky už nebyly tak hmatatelné –ale spíš až po čase dosti viditelné . Ale to co jsem zažíval pár dnů po sobě bylo mistrovské dílo které hlavně promlouvalo do těch nejskrytějších zákoutí nejen duše ale i těla a to doslova . Přímo výrony myšlenek dějů ,života ,lásky ,krásy barevnosti,hudebnosti akordů v souzvuku ,veršů ,tance s příslušnou nonšalancí a ještě dokonalejší choreografií s lehkostí pohybu těla v tanci plném radosti a zvuků s písněmi –bez MUS .

Toto Vše ve velké pokoře a vytvářené nejenom v pracovní náplni a době –Skláním klobouk který jsem nikdy nenosil a řka Konečně cos ČLOVĚČÍHO v této „ podivně prolhané době“ - bezprostředního oslovující všechny přítomné svou nad nad nad očekávaností..není potom opravdu marné žít –kéž by takových pedagogů a počinů bylo víc . Jsem Rád že je všechny tři znám –mohu se s nimi vídat těšit se z jejich přítomnosti –zkrátka Jsou .Jestliže mi jedna kdysi pomohla a další dvě pomáhají nyní a to i nevědomky s tím ,že moc toho neočekávají –jsem rád ,že jsem malým kolečkem v jejich složitém soukolí myšlenek,citů ,vibrací s příslušnými výsledky předávanými svému okolí a věřím ,že zážitky předavší nám jako obecenstvu - bude šířeno v Dál ….K.K

 
Jak jsme přežili...
Autor Patricie Sýsová   

   Jenom NÁŠ první koncert se uskutečnil 26. 5. 2009 v sále kuřimské ZUŠky. Radostně s námi zpívaly ještě dva sbory - nejmenší drobotina, jejíž fandové asi zabrali největší část téměř okamžitě vydýchaného sálu, a Kuřimská Qítka, jejichž zdravé jádro tvoří naši potomci a jsou tudíž právem Pavlínou nazývána líhní K duru. Na rozezpívání v 17 hodin to chvíli vypadalo tristně, děti byly chvíli i v převaze, ale jak se naše řady začínaly zaplňovat, tak se děti postupně skládaly na zem kolem klavíru, a když už nešly otevřít dveře dalším příchozím bylo jasné, že i přes značnou venkovní teplotu se všem na místo určení podařilo doplazit včas.

Leč napětí společně s teplotou stoupalo dál. Po kratičké zkoušce v sále, kdy jsme se pokusili nacpat i s dětmi na stupínky, které obyčejně slouží jen jednomu sboru a kdy tudíž hlavně pánové se zataženými bříšky a natočenými rameny připomínali karikatury sester Havelkových, my ostatní na tom nebyly o nic líp. Nacpaní jako sardinky jsme si mohli maximálně nechát zdát o nějakém uvolněném pohybu při závěrečné písni, který nám Pavlína naordinovala. Následoval zrychlený přesun do naší zkušebny, kde jsme chtěli ještě zopakovat naše anglické hity, ve kterých máme pocit, že tápeme. Byli jsme ovšem nekompromisně vyhnáni Pavlínou se zákazem zpěvu po cestě do jámy lvové.

A už je to tady - nastupujeme do až po strop narvaného sálu, židle z chodby jsou tu též, ještě stojící diváci a už teď se tu nedá dýchat, natož zpívat. Všechny oči přítomných jsou upřeny na náš dlouho nacvičovaný nástup, spadne někdo, nebo ne? (mimochodem dětem se podařilo jeden stupínek sejmout a první řada,která měla srdnatě krýt vše, co se děje za ní, se v tu chvíli celá otočila, takže z krytí nebylo nic). Po uspěšném nástupu přichází Pavlína, aby třesoucím se hlasem všem sdělila, že z původních 8 statečných se během 13 měsíců stal tento úúúžasný sbor a že se všichni mají na co těšit.

První blok proběhl kromě Panenky, kterou nám Pavlína střihla hned po první sloce, bez problémů. Ovšem v našich řadách se rozhostil stísněný pocit, posílený o přestávce poplašnou zprávou, že nejsme tak úplně nejlepší, a tak bylo nutno nás utnout. Odebrali jsme se proto vydýchat na čerstvý vzduch, jen nejotrlejší jedinci šli poslouchat naše potomstvo. Ve chvíli, kdy na scénu vtrhl opravený vozembouch, jsme se urychleně sešikovali a pokusili se vyškrábat poslední zbytky sebevědomí, abychom do sálu aspoň vlezli.

Teplota už dosahovala kritického bodu, ale méně otrlí fanoušci už sál opustili, takže nás tam funělo o něco méně. Při bloku anglických písní byly pro neaglicky mluvící diváky připraveny vysvětlivky. Zvláště při Petrem proneseném věnování Amazingové rýže naší obdivuhodné Pavlíně se dojetím prosycená atmosféra dala krájet, ukápla tu a tam nějaká slza a chvíli to vypadalo, že si to budeme muset odmávat sami. Nicméně naše sbormistryně je profík, čemuž chce pořád naučit i nás, a tak diváci asi ani nic nepoznali. Cajdák o zpěvácích jsme zvládli díky důmyslnému čtecímu zařízení, které srdnatě zajistila paní Vichtová, prostor si musela vydobýt mezi již značně uvolněnou a komentující drobotinou. Po závěrečném slovu pana ředitele, po níž byli předány květinové i jiné dary, jsme přidali Život je jen náhoda, před níž se z publika ozval zoufalý dětský hlas: "To neznám!". Znalí diváci si broukali s námi. Konečně - konec! Odcházíme za mohutného aplausu, který neutichá. Vykoupaní ve vlastním potu na chodbě uvažujeme, že vlastně nemáme co přidat, co teď? Sbormistryně pohotově vyřešila problém - vběhla na jeviště zamávala a pravila, že zas někdy příště.

Po závěrečném zhodnocení a slovech díků už v jiném prostředí, konstatuji - PŘEŽILI JSME...  ( příště jdeme v plavkách! )

 
FESTIVÁLEK NECHANICE 2009
Autor Zina Daňková   

Tak je to konečně tady!

Rozhodli jsme se vyrazit na náš první festival pěveckých sborů. Když se stále více členům nehodil daný termín, již jsme mysleli, že to budeme muset vzdát, ale Petr s Igorem byli tak odhodláni, že by klidně jeli i sami, tak jsme je museli podpořit. 

Torzo devíti členů našeho sboru vyrazilo v pátek po poledni. Po té, co jsme na srazu prozradili Pavlovi, že nejede ani sbormistryně, to se slovy "Jak, nejede?!" považoval za dobrý vtip. Když pak v půli cesty zjistil, že po pozření čehosi nedobrého s námi opravdu neodjela, bylo již pozdě aby vystoupil.

Igor-hračička nám na cestu rozdal vysílačky, aby jsme mohli udržovat spojení i během cesty a trénovat. Moc se to nepovedlo, protože půl cesty se schovával za kamionem a půl cesty nám prošuměl. Přesto padlo pár vtípků, a tak jsme zvesela projeli vichřicí, kdy před námi a za námi padaly na silnici větve a kusy stromů, až do cíle - do Hořic.

Večer bylo zpívání v lomu. Když jsme ovšem uviděli to monstr pódium s mikrofony, humor nás přešel. Ale jak jsme se dozvěděli, že je pouze pro hosta festivalu - Hradišťan, spadl nám kámen ze srdce! Vtiskli nám do ruky pivo a klobásu a vyzvali, ať si klidně zazpíváme. Žádný ze sborů se k tomu neměl, a to byla parketa pro Igora. Všechny nás tak vyhecoval, že jsme začali jako první! Pro jistotu jsme první píseň zazpívali k divákům zády, ale na další jsme se i otočili. Myslím, že jsme jich dali ze všech sborů nejvíce. Po koncertě jsme se odebrali do hospůdky rozmrznout a dostali povolení, že když to nebude falešně, můžeme zpívat. A tak jsme zpívali a zpívali....... 

Dopoledne jsme vyplnili prohlídkou Hořic a před polednem přejeli do Nechanic. Snažili jsme se rozezpívat, ale po několika marných pokusech jsme to vzdali a odešli se občerstvit. Tady nás po chvíli načapala sbormistryně se Šindýlky a na nekompromisně položenou otázku "Tak co je?" jsme nestačili lítat ze židlí ke klavíru. Konečně jsme si připadali jako sbor! 

Na zahájení v parku jsme dali "čertíčka". I když posily bylo znát, na poprvé to bylo trochu nervózní. Přesunuli jsme se do místního kostela, kde jsme zpívali společně s ECHEM a IMBUSEM. Po úvodní řeči pana faráře o kráse a užitečnosti duchovní hudby nám trochu zatrnulo, ale statečně jsem dali celý náš repertoár včetně "čertíčka", Markytánky i Siyahamby. Tentokrát zase zatrnulo panu faráři. Pavlína naše vystoupení pojala jako brannou hru, Spočívala v tom, že na kytaru vyloudila nějaký akord, poté se rozhodla co to asi bude a s namáchnutýma rukama zašeptala název písně! Kdo neuměl odezírat ze rtů, do poslední chvíle nevěděl,co je na řadě. Nicméně naši milí kolegové z ECHA si na nás vytleskali přídavek. Otrlí navrhli Pavlíně Dava, dava. Když se Zina přesunula k tenorům a Bára k altům, zjistila, že jí zbyl 1 soprán. Vykulila oči, ale bylo již pozdě. Pak i Lenka šla do mdlob, když si uvědomila, že ja na to opravdu sama, a že to vlastně ani moc neumí! No, poučení pro příště, že i na takové věci se musíme připravit.

Po odpočinku v přilehlém parku přijely naše poslední posily a bylo to hned zase o něco veselejší. Začali jsme se chovat "profesionálně" a večerní galakoncert zvládli myslím se ctí. Po něm i společné prozpěvování a družení sborů a pak ještě K-durácké prozpěvování na pokoji u Petrova vínka. Naše společné řvaní písně Good Night při doprovázení Pavlíny na pokoj ve 2 hodiny v noci, vzbudilo myslím celý internát.

Ráno bylo kruté, ale jsme nějací tvrďáci a odjeli jsme na ¨Hrádek u Nechanic opět ke společnému prozpěvování. Myslím, že jsme zase předvedli nejvíce písní ze všech a naši chlapci sklidili největší potlesk svým kvartetem. Nakonec jsme byli vyzvání panem Semerákem, ať dáme poslední veselou píseň festivalu, takže mě vlastně napadá, že jsme s drzostí celý festival jak zahájili, tak zakončili! Po společné fotce a guláši jsme se vydali na cestu k domovům. Někteří nezlomní jedinci ještě celou cestu v autě prozpívali.

Bylo to krásné a poučné, vstřebávám plno zážitků a dojmů a celé bych to zhrnula Petrovým heslem:  BYLO TO SUPER, A JE TO SUPER !!

 

 
Koncert ve Veverské Bítýšce

 

 

Poprvé za hranicemi

kuřimského katastru nás očekával nabitý sál ZUŠ ve Veverské Bítýšce. Jednalo se o koncert populární hudby. Začátek byl ve čtvrtek 23. dubna 2009 v 17.30 hod, takže museli někteří předčasně opustit svá pracoviště, aby se postavili hrdě čelem obecenstvu. No co se týče zadních řad, bylo to spíš nahrbeně. Stupínky byly krátké a my jsme nějací chlapi.

Dobře jsme se rozezpívali, tak to šlo hladce. Život je jen náhoda, Markytánka, Swing Low a závěrečná pecka: „To je hanba, neznát akord K!“ přivedla posluchače do varu. Ale víme, co se patří. V nejlepším se má odejít. A tak balíme stupínky a vracíme se  zpátky k rodinám s pocitem dobře odvedené práce a také s pochvalou od naší sbormistryně. Rovněž jí patří dík.  (ViP)

 
Si vox est, canta! A tak jsme zpívali aneb Jalovec 2009
Autor Ivana Kryštofová   

Vičarovi nanosili do našeho společného pokoje část svých nezbytností (počítač, reproduktory, tiskárnu, balík papíru, čtyři druhy čaje, dvě kola domácího medovníku atd.… jen okurky zapomněli!), Láďa měl vybaleno rychle – láhev čiré tekutiny a čtyři kalíšky. Pozvali jsme na první slavnostní přípitek Pavlínu. Do slivovice se jí nechtělo, ale měla blahodárné účinky, teplo se rozlévalo celým tělem a ona začala hovořit latinsky. Řekla: „Si vox est, canta!“ -  máš-li hlas, zpívej, a tak jsme zpívali.

Sborový repertoár jsme nacvičovali poctivě na pěti dlouhých zkouškách, za přestávky se považovaly zrychlené přesuny mezi zkušebnami. Přesto se občas z davu ozvalo nadšené: „Dáme si to ještě jednou.“ A dali jsme. Krásné tóny a souzvuky nám dodávaly energii a důvěru, ale při studiu nových skladeb jsme zažili mnoho horkých chvil. Přímo disharmonickou smrští jsme přivítali v sobotu naši báječnou korepetitorku Ivu, když jsme se chtěli pochlubit, kolik jsme se toho naučili. Po překonání únavy jsme se zase trošku doladili a Iva si konečně sundala rukavice, v kterých ovšem hrála také velmi pěkně, tak měkce…

Je pravda, že ve zkušebně mohlo být o něco tepleji, ale všechno má své světlé stránky. Pavlína nás nemusela žádat, abychom zpívali ve stoje, studené židle jsme opouštěli často dobrovolně. Zima byla hlavně dámám, Láďa po příjezdu domů nadšeně očichal čerstvě parfemovanou vestu a prohlásil ji za památeční a nedotknutelnou. Až jej příště uvidíte v oblíbené červené vestě, vězte, že mezitím navštívil prodejnu pracovních oděvů.

Sopranistky poněkud podcenily přípravu na soustředění a vzaly si jen jeden časopis dohromady. Když jej přečetly každá třikrát, na chvíli zmizely a nacvičily dvě čtyřhlasé písně. Trochu se zdráhaly nám je předvést, ale tajným odposlechem jsem zjistila, že dle očekávání znějí lehce nadpozemsky.

Pokud by někoho zajímalo, co dělají členové pěveckého sboru, když zrovna nezpívají, odpověď je trochu nelogická, totiž … jak bych to jen … těžko se to …. oni …. zpívají. Pokoj s krbem se ukázal být výhrou jen do večera, kdy jsme jej zaplnili do posledního místečka (to je to jedno na klíně). Kytary šly z ruky do ruky, foukačky se z hygienických důvodů nepůjčovaly. Naplno se rozezněly nádherné hlasy zpěváků, kteří se při sborovém zpívání musí držet zpátky. Nehledali jsme písně, které bychom mohli zařadit do sborového zpěvníku, přesto jsme jednu, tuším, našli – Poutník a dívka se nesla do noci velmi nadějně.

Petrovo víno nám jako vždy chutnalo, spotřeba Paralenů byla minimální. Igor upekl několik bochníků vynikajícího chleba a ve slabé chvíli prozradil, že recept, který dal na web, není ten úžasný, podle kterého peče. Pomyslnou medaili za činorodost podle očekávání získala Patricie, která během dvou večerů ušila šaty a uháčkovala čepičku, a to netuším, co dělala v noci od dvou do šesti.

Byl to báječný víkend. V neděli jsme se rádi vraceli ke svým rodinám a v uších nám znělo Embrace me…Děkujeme, pane Gershwine. Děkuji, K dur.

Si vox est, canta! A pak o tom napiš na www.k-dur.cz.

 
I sbormistr je jenom člověk!
Autor ViP   

Tedy i sbormistryně. A jako taková má i svá trápení, mezi než patří např. narozeniny. Zejména ty kulatější (tedy ty narozeniny, ne sbormistryně). A od toho je tu sbor, aby jí v takové prekérní situaci pomohl.

Původně to vypadalo, že ji po zkoušce pozvem na decku do hospůdky, ale pak se začaly rojit nápady a bylo to jak s hrnečkem kaše, který vařil a nešel zastavit. Nakonec jsme slůvko "dost" našli, navařené nápady přebrali a pár jich strčili do šuplíku napříště.

Pro nezúčastněné to shrnu.

Sešli jsme se jako na běžnou zkoušku, ale u Vičarů v hudebním salonu. Měli jsme sejít dřív a secvičit dvě hudební čísla, ale to se moc nepovedlo. Mezitím Igor odchytl pančelku v ZUŠ a oznámil jí, že se zkouška překládá na jiné místo. Dlouho se zdráhala uvěřit, ale když nikoho jiného ze sboru neviděla, nechala se odevzdaně odvézt.

Překvapení se snad povedlo, zdravice "Jenom ty mně má Pavlínko šeptej" docela ladila. Kytice,  dort ze společné dílny Martiny a Patriky s krásnými marcipánovými zpěváčky, taktovka-višňovka s vyšívanou dečkou (Pavlína 2009) a podrobným manuálem - to vše s následným hromadným přenášením bacilů z úst do úst téměř vehnalo oslavenkyni slzu do oka. Slzy smíchu se z nich ale určitě vykutálely při disharmonickém a sklerotickém podání písně "2x20, to je houby věk" (na hudbu Siyahamba). Při druhém pokusu dostali alespoň všichni stejný text, ale od dalších pokusů jsme raději upustili.

Pak se chvíli pracovalo a zpívalo jako na opravdické zkoušce. Po řízcích, kafíčku, dortu a dalších pochutinách přišlo ke slovu vínečko a volný pěvecký reperotár. Že nám bylo moc fajn je vidět na fotografiích ve fotogalerii a také na speciálním VideoCD, které je ovšem neveřejné, a lze si ho vyžádat u autora článku.

P.S. Doufám, že se někdo urve a napíše sem také nějaký článeček. Ať se našim stránkám nezačne říkat Vičarův blog.

 
Koncert s dobrými P(p)ocity
Autor ViP   

Brněnská folková skupina Pocity nás přizvala na svůj koncert jako hosty. Nakonec to trochu vyznělo, jakoby oni byli hosty na našem koncertě. Ale tak nebo tak to byla akce velmi podařená. Vyrukovali jsme s polovinou našeho repertoáru a řekl bych, že nám to sedlo. Byli jsme dobře připraveni, naladěni, sladěni a vyhecováni, takže bylo patrné, že si to všichni řádně užíváme.

Spokojená vypadala i naše sbormistryně, tak co si víc přát. Je pravda, že převážnou většinu obecenstva tvořili naši příbuzní, ale ti dovedou být často největšími kritiky. Největší emoce asi vzbudily písně Pocitů ve společném provedení s námi a to hlavně Období dešťů.

Zpěv je droga. Povolená, dokonce doporučovaná, ale stejně účinná. Už po takovém malém úspěchu se vidíme na velkých prknech. Ale hlavně, ať nám vydrží ten bezvadný společný pocit.

Pár fotek z vystoupení poskytl Vašek a jsou ve fotogalerii.

 

 

Srdečně Vás zveme na koncert folkové skupiny

POCITY

jako host vystoupí pěvecký sbor

K dur

 

v ZUŠ KUŘIM 19.2.2009 v 19:30

Vstupné: dobrovolné

Kapela POCITY působí na brněnské hudební scéně již sedm let. Hraje výhradně vlastní tvorbu, se kterou se tradičně účastní známých folkových festivalů, jako je Porta či folková zahrada. Podrobnosti na www.pocity.net

Kuřimský smíšený pěvecký sbor K dur zahajuje svoji druhou sezonu a v repertoáru má vše od klasiky až po Beatles. Bližší na www.k-dur.cz

ZUŠ Kuřim, Zahradní 1529

 
 
Hodiny pohybové výchovy
Autor Petr   

Ke sborovému zpěvu patří nerozlučně také choreografie. Na úvodní hodiny nás pozvala Ivana s Láďou v sobotu 14. 2. Vějička, na kterou nás chytili, se jmenovala 10. benefiční ples stavebníků střech nad hlavou. Pod dohledem naší sbormistryně se výuky ujala Zina. Čestvě ověnčená metály z tanečních soutěží ( - gratulujeme ! -) nám z trenérské lavičky udílela cenné rady a chvílemi se do toho i sama osobně vložila. Sešlo se nás víc než polovina a někteří si přivedli rodinné posily.

Doufali jsme, že nám ostatní účastníci plesu začnou nosit úplatky, abychom je přibrali do sboru. Nejen, že se to nestalo, ale navíc nás oškubali v hazardní hře zvané Malá toblola. Zato ve velké tombole získala jednu z hlavních cen Pavlína. Bohužel máme zakázáno prozrazovat o jakou cenu šlo, aby se vyhnula útokům závistivců. Hlavně těm, kterým  n e s t o j í

zato, aby si s námi zazpívali.

Kapela si dávala po půlnoci do trumpety, tak to náš sbor musel zachraňovat útočnou písní Siya Hamba a její českou káduráckou verzí To je hanba. Museli jsme ji několikrát opakovat. Tak se nám líbila.

Na závěr exhibovali Igor s Láďou, jak vystřiženi z baru U Modré ústřice. Těžko je manželky trhaly od sebe.

To vše fotograficky zdokumentoval a fotky poskytl "mis.understood" a najít je můžete ve fotogalerii - sekce Ples 2009.

 
Hospoda Na Mýtince?
Autor Petr   

Srdce Járy Cimrmana by zaplesalo - jeho hospůdka je na světě. Majitelé restaurace Na Staré Škole v Kuřimi si postavili hospodu a oni jim do ní chodí lidi !?! Tak to by nešlo! Přesto, že jsme se týden předem nahlásili a jedním personálem byli ujištěni, že se na nás těší, tak v úterý 3.února při příchodu nás čekala sprcha, kterou jsme zde již párkrát zažili. Kdo to kdy slyšel, aby se v restauraci (v salonku) hýbalo se stoly a dávaly se dohromady. JEDNOU PROVŽDY - NE !!! To raději těch dvacet ohlášených hostů i s jejich útratou oželíme a pošleme je ke konkurenci.

S těžkým srdcem jsme své peníze museli přenést do Restaurace U Mertů, kde byly vítány nejen ony, ale i my, jejich majitelé. A bylo nám tam dobře i se spřátelenou skupinou Pocity. Skvěle jsme pojedli i popili a dobrou vůli spolu měli. U tří kytar se pěkně notovalo, že se ani domů nechtělo. Tak zas příště, ale určitě už ne na Staré škole.

 
Večer tříkrálový
Čtvrtek 15. ledna 2009 od 17 hod

Sice ne ten shakespearovský, ale určitě stejně zajímavý, nastal v komorním sále ZUŠ v Kuřimi . Celý koncert zahájil dětský sbor s Princeznou ze mlejna. Vzápětí se přidal náš dospělácký a přednesl Rorando coeli a The First Noel (První vánoce). S pocitem dobře vykonané práce jsme se nechali Václavem vyfotit v zrcadlovém sále, aby naše foto na webu bylo trochu aktuálnější.

Foto: Martin Vičar

 
Opět v televizi !

Po Kuřimských televizních novinách nás objevil i Kadleckanál.

Sice pod vymyšleným názvem, ale asi v tom předvánočním kalupu nebyl čas se někoho zeptat, kdože to tam ty koledy vlastně pěje. Třeba příště. Tady je odkaz na šot ze zpravodajství:

Smíšený pěvecký sbor

 
Co nového v roce 2009
Autor sbormistryně   

Novoroční předsevzetí sbormistryně

Uzená žebírka, chlebíčky, jednohubky, houstičky z domácí pekárny, káva, čaj, nejlepší vína, to všechno nezabránilo naší pančelce, aby se rozhodla, být na nás v příštím roce hodně tvrdá. Má nachystány stohy nových partitur a nové metody výuky. Lety prověřená metoda "Cukr a bič" najde místo i v našem sboru.

- hodiny začnou jen krátkým "minilimonem", protože každý už musí být před začátkem řádně rozezpívaný

- namátkové kontroly znalosti studovaných partitur

- pokuty za pozdní příchod. Nebude -li sborista předen omluven, zaplatí do kasičky 1 Kč za každou zmeškanou minutu. Tuto sazbu se podařilo ukecat z navrhované 1 Eu/min. Nebude-li mít pokuta dostatečně výchovný účinek, sazba se zvýší.

- během hodin žádné vyrušování, pokud nesouvisí přímo s probíranou materií

- individuální doškolování

a cukr?

- pochvala, pochvala před nastoupeným sborem....

- výběr partitury šité na míru

(Poznámka zapisovatele: za odměnu by mohli ti vyznamenaní doškolovat kolísající)

 
Rozloučení se starým rokem
Autor Petr   

Po úspěšném vystoupení v kuřimském kostele se zdravé jádro dohodlo na poslední letošní zkoušce  v úterý 30. 12.

Sešli jsme se netradičně ve sklípku u Vičarů. To kvůli akustice. Program byl náročný, takže nebylo divu, když se protáhl až do časných ranních hodin posledního dne v tomto roce. Až na několik omluvených členů, byla účast vzorná. Byli i tací, kteří obětovali vzácné chvíle s tchýní, aby mohli přijít! Dostavili se i rodinní příslušníci a mohli tak na vlastní oči vidět, jaké oběti musíme přinášet našemu zpěvu.

Po náročném ladění hlasů a kytar došlo na dosud nenastudovaný repertoár. S vydatnou pomocí nového kandidáta na členství to šlo náramně. Počet hlasů občas převyšoval počet zpěváků.

Hodně pomohlo zjištění, že sklípek kromě dobré akustiky ukrývá i solidní zásoby dobrého vína. Nejoblíbenější byl letošní claret z Cabernetu Moravia, čili růžák. Také všeliké pochutiny, kterými se pochlubili příchozí, výrazně zlepšily sytost našich hlasů.

Došlo i na mnohá novoroční předsevzetí. Některá se významně dotknou i činnosti sboru. Dočtete se o nich v sekci pro členy, tedy po přihlášení.

První rok naší existence dospěl ke konci a nám se povedlo naplnit heslo "Finist coronat opus - neboli konec kurunuje dílo". Do druhého roku hodně úspěchů.

 
« ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec »

JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL