Co nás čeká

20. 4. 2018

FAPS Svitavy

3. 6. 2018

Koncert v jeskyni Výpustek se skupinou Mošny

18. - 20. 10. 2018

Návštěva přátel ze Slovinska

K dur na facebooku

Děkujeme městu Kuřim

Banner
Medová zábava

Víkend s názvem, vůní i chutí Medové dny otvírala poprvé v historii páteční večerní medová zábava. Jako všechny první včelky na jaře také tato neměla jednoduchou úlohu. Snažila se naladit obyvatele Kuřimi, aby zaslechli její bzučení a přišli se alespoň podívat na Kulturní dům, kde se tato akce konala.
 
Moravec 11.-13.9.2009

K podzimnímu soustředění nám Zina našla krásný penzion U Výletů v Moravci kousek od Křižanova. Ve své důkladnosti šla tak daleko, že se tam předem na týden ubytovala, aby vyzvěděla, jestli se nám tam bude líbit. A líbilo. I když pravda, na rozhlížení a obdivování bylo ještě méně času, než na našem prvním soustředění na Jalovci. Zrychlené přesuny na jídlo, považované na Jalovci za přestávky, se zde nekonaly, neb jsme si večeře navařili doma a přivezli sebou. Na tomto podrazu, který naštěstí nikdo neprokoukl, se svorně podílel guláš od Kryštofů a svíčková od Vičarů.

 
Sborové prázdniny

Konec prázdnin je na dostřel a hned 1.9 začneme opět naostro zkoušet. Pro mnohé se sborový život nezastavil ani během nich a tak ostatní budou mít co dohánět. Zkoušelo se nepřetržitě každý týden, i když se nás většinou sešla asi polovina, proti loňsku, kdy jsme se scházeli ve třech na pivě, to byl velký pokrok. Kromě pěti členů se každý přišel podívat alespoň jednou. Na zkouškách bylo veselo, ale zpěvu se vždy věnovaly min. dvě hodiny. Až po skončení se řešily ostatní sborové záležitosti.Připomínám, že příspěvky se platí i o prázdninách a to v poloviční výši. Tak jsme to schválili na rozlůčce se školním rokem 2008/2009.

Co se tedy vše událo, o čem by měli všichni vědět:

Do Jirkova odešla naše přihláška na tamní Písňovar (2.-4.10.2009) v kategorii duchovní hudby. Předběžný repertoár na soutěžní vystoupení je: Amazing Grace, Swing Low, Didn't It Rain, Kyrie, Alleluja. Poslední tři se cvičili během prázdnin, takže ostatní by si je měli projít podle not , které jsou na obvyklém místě. Na zkouškách už se budou jen dolaďovat.

Do repertoáru přibyla ještě Sansa Kroma a rozpracovány byly písně Tears In Heaven, Barbar Ann. V nové úpravě se chystá Pink Panther. Pokračovali jsme s nácvikem Trickle Trickle a Aya Ngena.

Sbor opustil Karel a zatím dočasně ze zdravotních důvodů Dáša.

Soustředění je zajištěno na 11.-13.září v penzionu Moravec. Zina tam právě tráví dovolenou a nemůže si to vynachválit. Tak se těšme.

Předběžně jsme dojednali náš candrbál na 7. listopadu. Pozval jsem zatím jeden sbor ke spoluúčasti, tak uvidíme, jak se vyjádří.

Na přelomu listopadu a prosince plánujeme ještě jeden veřejný koncert s účastí jednoho nebo více spřátelených sborů.

Tak hrrrr na ně! 

 

 

 
Rozloučení s Vámi SE VŠEMI
K.DURE Přeji Vám jako Takovým Moc ůspěchů Ve Vaši Pěvecké kariěře a Věřím ,že to s Pavlínkou někam dotáhnete /pokud ji budete poslouchat /.Zpívejte vždy tak aby to hřálo srdce a Otevšelo Duši Těch kterým zpíváte .Vím o čem mluvím pouze některým z Vás to ještě dnes nic neříká .Moje cesta se 18.7.2009 Podstatně změní a proto nemohu pokračovat s Vámi /nebude čas/-Moje cesta kterou jsem si vždy přál dostane novou dimensi a Náboj pro pomoc Mým Bližním kteří strádají ne na těle ,ale Duši a vězte ,že vím o čem po 22 letech služby Díky Nejvyššímu i Mluvím .Naučte se víc respektovat Své okolí a žít tak ,aby až se ohlédnete něco za Vámi zbylo .Život není jenom to pozlátko které se většině líbí ,ale i Zkoušky které nás jím provázejí .Jsem jedním z Mála kteří V tomto životě naplní Svoje Přání a Ukojí svoji životní žízeň po Lásce kterou jsem dostal od ?!? před 22 lety k šíření mezi Lidmi a Právě 18.7 Bude Dovršeno Křtem který jsem si tak přál a hlavně tam kde je stejná Pravda - V NEJVYŠŠÍHO Která mi v dobách pronásledování takto Duchovně smýšlejících několikrát pomohla NEJEN PŘEŽÍT . Pamatujte na mne v dobrém a omlouvám se těm kterým se možná z jejich hlediska ublížil-nechtěl jsem ,Holt moje pravda někdy bolela a ješitné zasahovala ,ale každý máme něco proto tu jsme a Svůj image vylepšujeme .
 
Neveřejné přílohy rozlúčky u Vičarů

  1. Pavlínka v akci

3-6. Liborovy šikovné prsty a řeč těla

  7.  Píseň našich nedávných přátel

  8.  Pavel nanečisto zkouší námluvy

  9. Veselý vdovec

  10. Tanec na rozlúčku

 
Rozlúčka u Vičarů

Den 23 červen 2009, nebyl na první pohled nijak vyjímečný. Nebe občasně plakalo, jako ostatně několik dní předtím, lidé byli hozeni do pracovního procesu, jako ostatně všechny prac. dny a členové našeho sboru byli jako vždy natěšeni na pravidelnou úterní zkoušku. Při bližším prozkoumání však bylo úterý pro zasvěcené do tajů K-duru poněkud netradiční. Slavili jsme první společně zakončený rok. Rozloučení provázané tradiční zkouškou proběhlo v rodinném domě našeho předsedy Petra.

Pozornost se soustředila na detailní dotváření písní známých, stejně jako na nácvik písní nových.Sbormistrně si mistrně poradila jak s novým prostředím, tak dirigováním, zpěvem i hrou na elektr. klávesy, a to v podstatě na jedno nadechnutí (viz příloha č.1).

Po ukončení a oficiálním poděkování se zúčastnění (i hosté zároveň) vrhli na atrakce, které přilehlý prostor umožňoval. Na zahradě se grilovalo maso, v místnosti pěnil olej na fondue (viz. příloha č.2)  a šikovné ruce ženské populace chystaly občerstvení na jedno zakousnutí.

Jídla hojnost, neutuchající dobrá nálada (ne)sladěná s kytarou, doplněná ženami, vínem a zpěvem. Kdo by čekal, že se pouze hodnotily věci minulé, byl by patrně zklamán. Rozhovor byl soustředěn na blízkou budoucnost zářijového soustředění, organizaci podzimního country bálu a výběru zimního repertoáru. Vyhlídky tedy jednoznačně optimistické, s radostným očekáváním nadcházejících zítřků.

Přestože na kytaru uměli hrát téměř všichni přítomní, pozornost byla soustředěna do centra Liborových zvukařských prstů. Byly dokonce tak hbité, že jsme se pozastavili nad vyvozováním akordů, leč ke snadnějšímu porozumění nám nepomohl ani slovní výklad samotného hráče (viz příloha č. 3 a 4). Čest kytaře prokázala také Pavlína (viz příloha č.5) a Pavel 1 (viz příloha č.6). Vláďa prokázal své schopnosti doplňkem pozadí na foukací harmoniku, Jana si chvíli hrála na notový stojan, přičemž se ještě stihla aktivně podílet na výběru a rytmickém doprovodu písní.

Zajímavou vsuvkou bylo nenápadné nahazování Igorovy vějičky v podobě jistě známé písně "My jsme jen zpěváci", která byla s úmyslem kontrolovat naši pozornost zařazována příležitostně často.

S přibývajícím časem jsme přidávali na intenzitě i síle, leč dobré základy původně stodolové přístavby odolaly statečně také tomuto náporu. Jak patrno, nálada vskutku uvolněná a rozjásaně příjemná.

Tato skutečnost se nezměnila ani po odchodu většiny sboru, neboť skalní přeživší příznivci neopomněli vytáhnout písně východního charakteru, především ze země, ve které je možné vše (viz příloha č.7). Ivanka se alespoň na chvíli stylizovala do role Nastěnky, Pavel si vyzkoušel ruské občanky vesnice (viz příloha č. 8) a Lenka (kromě role Marfušky) stihla také choreografii kvetoucího pařezu. Zbytek sboru dělal natěšené křoví v podobě diváků. Zazněla také Petrova procítěná píseň "Ej, zomrela mi žena" snad proto, že obsah slov je aktuální v každé době (viz příloha č.9).

Na úplný závěr jsme shlédli sólový tanec "holky s holkama" a tanec v podání párové dvojice (viz příloha č. 10).

V této fázi nezbývá než se rozloučit a popřát příjemné prázdniny. S ohledem na nedostatek vhodných slov se loučím nápěvkem hlubokomyslné písně "Není nutno, není nutno,..."

 
Zkouška 30.6

 

Zkoušky ve dnech 30.6, 7.7 a 14.7 budou bez Pavlíny a po dohodě s ní raději u Vičarů. Není moc vhodné bez Pavlíny chodit do ZUŠ, aby nenastal nějaký zbytečný problém. Protože nás bude málo, začneme zkoušet některé z "odleželých" hitů podle toho v jaké sestavě se sejdem. Pořadí podle počtu zájemců je

1. Tears In Heaven (18)

2. Memory (17)

3. Somewhere Over The Rainbow(17)

4. When the Saints....(17)

5. Jsi můj pán (16)

Celkem se vyjádřilo 20 členů

Zina nám zamluvila středisko Moravec na 11. - 13. září. Ve Foru je k tomu založená nová kategorie.

 

 
Koncert v jeskyni

Se zpožděním, ale přece, podávám zprávu z našeho výletu za zpěvem. Po podněcující agitaci Ziny, která nás nalákala na vystoupení brněnského pěveckého sdružení Lumír v Eliščině jeskyni ve Sloupsko-šošůvských jeskyních v neděli 14.6.2009, jsme hlavně my, sboristi z z Dušínovy ulice na Dílech (Lucka, Igor, já a pár přidružených "nesboristů"), usoudili, že ta správná náplň nedělního slunečného odpoledne bude právě jeskynní chlad a hudba, a tak jsme vyrazili. Překonali jsme i drobný vstupní zádrhel, kdy Igor musel vynaložit značné řečnické umění a šarmantně zapůsobit na slečnu průvodkyni, aby povolila vstup Lucčina pejska do jeskyně, kam mají psi normálně vstup zakázán. Poté, co se k nám připojili ještě Lenka a Pavel jsme díky naší přítomnosti navýšili počet diváků téměř na dvojnásobek. Publikum stálo na úzké pěšince ve vrchní části jeskyně a sbor se chystal pod námi. Jako první vystoupil se třemi kousky sbor Lumír, mimo jiné zazněl i tradicionál Swing Low. Tak nějak se mi zdálo, že aranžmá víc odpovídá obsahu písničky, protože to bylo klidné a podstatně pomalejší podání, než máme my. Ale zase na druhé straně se celkem slilo s ostatními skadbami koncertu, které byly provedeny skoro ve stejné dynamice. Lumír pak uvedl na "pódium" svůj spřátelený sbor Gaudium ze slovenského Komárna, který své vystoupení odstartoval dost překvapivým podáním Smetanova Slavnostního sboru v maďarštině. Pak zněly písně z tvorby slovenských i maďarských autorů - holt Komárno je na hranici s Maďarskem - a občas jim to moc pěkně šlo a prostor jeskyně dělal pěknou akustiku a celkově zajímavou atmosféru. Na škodu bylo bohužel využití doprovodných nástrojů, zvlášť souzvuk jednotlivých fléten a pak i doprovod kytary. Už to vypadalo, že po skončení koncertu se rozjedeme přímo domů, ovšem u altánku před jeskyní nás čekalo překvapení - Pavlína a Zina u kafíčka vyčkávaly, jestli se přece jenom někdo z nás nezúčastnil, protože ony dvě se zpozdily a do jeskyně už se nedostaly. A tak nás hned vyzpovídaly, jaké že to bylo, a celkově jsme to probrali a ještě chvíli splkli. Bylo to celkem příjemně strávené netradiční nedělní odpoledne.

 
Těšíme se na prázdniny
Autor Petr Vičar   
Čtvrtek, 18 Červen 2009 23:00

Čtvrtek 18. června 2009

Na u bylo . Sice hodně , takže by bylo lépe u jen tak plácat do , ale občas , tak se to dalo vydržet. Na se hrálo na , na , na , na , na , na , na , i na . Také se jen tak a to i celé nejen , ale i . Všichni měli v hrdle a krotila je zkušená Pavlína. Dokonce se hrálo i . Sice tam nebyl , ani , ale nikomu nechyběli. Kdo chtěl, mohl si dát , a k tomu .

To vše od řídil Libor a z to cpal do . Hrálo se až do a pak jsme to šli zhodnotit na .

A pak, že není v kultura!

 
...a co je novějšího?

Inu uplynulo jen pár hodin od napsání mé glosy a už je všechno zase jinak! Takže v tuto chvíli je velmi pravděpodobné:

Ve čtvrtek 18.6 začne naše vystoupení společně s Cantanďaty kolem 16,30. Snažte se přijít co nejdříve a už rozezpívaní. Oblečení: batikovaná trička a rifle, nebo podobné kalhoty či sukni. Kdo může, ať donese něco na zub pro účinkující. Oficiální začátek programu je v 15.30.

Rozloučení se školním rokem bude u Vičarů v úterý 23.6 po pravidelné zkoušce, tedy kolem 20.hod. Na děti už asi bude pozdě, ale přespání platí.

Jestli bude soustředění mimo Kuřim, také není jisté. Termín snad zůstává 11. - 13.9.

Protože nevíme, jak to bude s dětmi a Jirkovem, tak zatím nemůžeme plánovat ani dopravu, ubytování...

 

 
Co je nového?

Překvapilo mě, jak moc je známá skladba Trickle Trickle, kterou máme zítra začít cvičit. Na přání Pavlíny jsem ji přepsal do Sibelia a stáhli si ji pouze dva členové sboru. Stydím se proto, že ji neznám, ale já moc jazz ani swing nemusím.

Velký zájem jste projevili o všechny písně, které jste sami navrhli a už dlouho jsou připravené. Každou ze šesti navržených si přeje zpívat minimálně 15 zpěváků. Snad se k nim dostaneme o prázdninách.

Z průzkumů vyplynulo:

1. Na jirkovský písňovar chtějí jet všichni až asi na tři výjimky. Pojede i dětský sbor. Podle informací, které dostaly děti se pojede v sobotu.

2. Rozloučení bude z vůle většiny v pátek 26.6 u nás od 17 hod (jak to komu vyjde), pokuta za pozdní příchod se vyjímečně nevybírá. Děti můžete vzít sebou. My v Kuřimi se o ně umíme postaratTongue out. Přespolní (i místní) můžou přenocovat.

3. Soustředění chce opět většina o víkendu 11, - 13.9 mimo Kuřim. Máte-li nějaké nápady kde, sem s nimi.

4. Podle předběžně nahlášené  nepřítomnosti členů nebudou zkoušky ve dnech 7.7. a 14.7 . Jinak i o prázdninách platí každé úterý od 18 hod v ZUŠ. Podrobnosti nebo změny budou vždy včas na webu.

 
Nikdy by mě nenapadlo

Ani ve snu by mě napadlo ,že kdys budu třikrát ve svých sátinách -zasažen rozjímáním o velkém lidském pedagogickém entuziasmu a zaujetí až do sebeobětování s předáním toho nejlepšího co mohly tyto Osobnosti předat nejenom mě ,ale oslovit svým Umem i druhé a hlavně Děti ,které jsou Počítačem ale i nevhodnými podněty vtahovány …???

Ale stalo se tak a jsem tomu nejenom sám rád ,že takoví Lidé mezi námi jsou a hlavně tvoří nejenom pro sebe ,ale hlavně pro radost ,zamyšlení a potěšení ducha těch ostatních . Vždy když se mě někdo z příchozích rodičů ptal co je mým oborem –jak jsem k tomu či onomu přišel –pouze jsem mohl vzdáleně a dosti nerad naznačit co je mým ?? a výsledky už nebyly tak hmatatelné –ale spíš až po čase dosti viditelné . Ale to co jsem zažíval pár dnů po sobě bylo mistrovské dílo které hlavně promlouvalo do těch nejskrytějších zákoutí nejen duše ale i těla a to doslova . Přímo výrony myšlenek dějů ,života ,lásky ,krásy barevnosti,hudebnosti akordů v souzvuku ,veršů ,tance s příslušnou nonšalancí a ještě dokonalejší choreografií s lehkostí pohybu těla v tanci plném radosti a zvuků s písněmi –bez MUS .

Toto Vše ve velké pokoře a vytvářené nejenom v pracovní náplni a době –Skláním klobouk který jsem nikdy nenosil a řka Konečně cos ČLOVĚČÍHO v této „ podivně prolhané době“ - bezprostředního oslovující všechny přítomné svou nad nad nad očekávaností..není potom opravdu marné žít –kéž by takových pedagogů a počinů bylo víc . Jsem Rád že je všechny tři znám –mohu se s nimi vídat těšit se z jejich přítomnosti –zkrátka Jsou .Jestliže mi jedna kdysi pomohla a další dvě pomáhají nyní a to i nevědomky s tím ,že moc toho neočekávají –jsem rád ,že jsem malým kolečkem v jejich složitém soukolí myšlenek,citů ,vibrací s příslušnými výsledky předávanými svému okolí a věřím ,že zážitky předavší nám jako obecenstvu - bude šířeno v Dál ….K.K

 
Jak jsme přežili...

   Jenom NÁŠ první koncert se uskutečnil 26. 5. 2009 v sále kuřimské ZUŠky. Radostně s námi zpívaly ještě dva sbory - nejmenší drobotina, jejíž fandové asi zabrali největší část téměř okamžitě vydýchaného sálu, a Kuřimská Qítka, jejichž zdravé jádro tvoří naši potomci a jsou tudíž právem Pavlínou nazývána líhní K duru. Na rozezpívání v 17 hodin to chvíli vypadalo tristně, děti byly chvíli i v převaze, ale jak se naše řady začínaly zaplňovat, tak se děti postupně skládaly na zem kolem klavíru, a když už nešly otevřít dveře dalším příchozím bylo jasné, že i přes značnou venkovní teplotu se všem na místo určení podařilo doplazit včas.

Leč napětí společně s teplotou stoupalo dál. Po kratičké zkoušce v sále, kdy jsme se pokusili nacpat i s dětmi na stupínky, které obyčejně slouží jen jednomu sboru a kdy tudíž hlavně pánové se zataženými bříšky a natočenými rameny připomínali karikatury sester Havelkových, my ostatní na tom nebyly o nic líp. Nacpaní jako sardinky jsme si mohli maximálně nechát zdát o nějakém uvolněném pohybu při závěrečné písni, který nám Pavlína naordinovala. Následoval zrychlený přesun do naší zkušebny, kde jsme chtěli ještě zopakovat naše anglické hity, ve kterých máme pocit, že tápeme. Byli jsme ovšem nekompromisně vyhnáni Pavlínou se zákazem zpěvu po cestě do jámy lvové.

A už je to tady - nastupujeme do až po strop narvaného sálu, židle z chodby jsou tu též, ještě stojící diváci a už teď se tu nedá dýchat, natož zpívat. Všechny oči přítomných jsou upřeny na náš dlouho nacvičovaný nástup, spadne někdo, nebo ne? (mimochodem dětem se podařilo jeden stupínek sejmout a první řada,která měla srdnatě krýt vše, co se děje za ní, se v tu chvíli celá otočila, takže z krytí nebylo nic). Po uspěšném nástupu přichází Pavlína, aby třesoucím se hlasem všem sdělila, že z původních 8 statečných se během 13 měsíců stal tento úúúžasný sbor a že se všichni mají na co těšit.

První blok proběhl kromě Panenky, kterou nám Pavlína střihla hned po první sloce, bez problémů. Ovšem v našich řadách se rozhostil stísněný pocit, posílený o přestávce poplašnou zprávou, že nejsme tak úplně nejlepší, a tak bylo nutno nás utnout. Odebrali jsme se proto vydýchat na čerstvý vzduch, jen nejotrlejší jedinci šli poslouchat naše potomstvo. Ve chvíli, kdy na scénu vtrhl opravený vozembouch, jsme se urychleně sešikovali a pokusili se vyškrábat poslední zbytky sebevědomí, abychom do sálu aspoň vlezli.

Teplota už dosahovala kritického bodu, ale méně otrlí fanoušci už sál opustili, takže nás tam funělo o něco méně. Při bloku anglických písní byly pro neaglicky mluvící diváky připraveny vysvětlivky. Zvláště při Petrem proneseném věnování Amazingové rýže naší obdivuhodné Pavlíně se dojetím prosycená atmosféra dala krájet, ukápla tu a tam nějaká slza a chvíli to vypadalo, že si to budeme muset odmávat sami. Nicméně naše sbormistryně je profík, čemuž chce pořád naučit i nás, a tak diváci asi ani nic nepoznali. Cajdák o zpěvácích jsme zvládli díky důmyslnému čtecímu zařízení, které srdnatě zajistila paní Vichtová, prostor si musela vydobýt mezi již značně uvolněnou a komentující drobotinou. Po závěrečném slovu pana ředitele, po níž byli předány květinové i jiné dary, jsme přidali Život je jen náhoda, před níž se z publika ozval zoufalý dětský hlas: "To neznám!". Znalí diváci si broukali s námi. Konečně - konec! Odcházíme za mohutného aplausu, který neutichá. Vykoupaní ve vlastním potu na chodbě uvažujeme, že vlastně nemáme co přidat, co teď? Sbormistryně pohotově vyřešila problém - vběhla na jeviště zamávala a pravila, že zas někdy příště.

Po závěrečném zhodnocení a slovech díků už v jiném prostředí, konstatuji - PŘEŽILI JSME...  ( příště jdeme v plavkách! )

 
FESTIVÁLEK NECHANICE 2009

Tak je to konečně tady!

Rozhodli jsme se vyrazit na náš první festival pěveckých sborů. Když se stále více členům nehodil daný termín, již jsme mysleli, že to budeme muset vzdát, ale Petr s Igorem byli tak odhodláni, že by klidně jeli i sami, tak jsme je museli podpořit. 

Torzo devíti členů našeho sboru vyrazilo v pátek po poledni. Po té, co jsme na srazu prozradili Pavlovi, že nejede ani sbormistryně, to se slovy "Jak, nejede?!" považoval za dobrý vtip. Když pak v půli cesty zjistil, že po pozření čehosi nedobrého s námi opravdu neodjela, bylo již pozdě aby vystoupil.

Igor-hračička nám na cestu rozdal vysílačky, aby jsme mohli udržovat spojení i během cesty a trénovat. Moc se to nepovedlo, protože půl cesty se schovával za kamionem a půl cesty nám prošuměl. Přesto padlo pár vtípků, a tak jsme zvesela projeli vichřicí, kdy před námi a za námi padaly na silnici větve a kusy stromů, až do cíle - do Hořic.

Večer bylo zpívání v lomu. Když jsme ovšem uviděli to monstr pódium s mikrofony, humor nás přešel. Ale jak jsme se dozvěděli, že je pouze pro hosta festivalu - Hradišťan, spadl nám kámen ze srdce! Vtiskli nám do ruky pivo a klobásu a vyzvali, ať si klidně zazpíváme. Žádný ze sborů se k tomu neměl, a to byla parketa pro Igora. Všechny nás tak vyhecoval, že jsme začali jako první! Pro jistotu jsme první píseň zazpívali k divákům zády, ale na další jsme se i otočili. Myslím, že jsme jich dali ze všech sborů nejvíce. Po koncertě jsme se odebrali do hospůdky rozmrznout a dostali povolení, že když to nebude falešně, můžeme zpívat. A tak jsme zpívali a zpívali....... 

Dopoledne jsme vyplnili prohlídkou Hořic a před polednem přejeli do Nechanic. Snažili jsme se rozezpívat, ale po několika marných pokusech jsme to vzdali a odešli se občerstvit. Tady nás po chvíli načapala sbormistryně se Šindýlky a na nekompromisně položenou otázku "Tak co je?" jsme nestačili lítat ze židlí ke klavíru. Konečně jsme si připadali jako sbor! 

Na zahájení v parku jsme dali "čertíčka". I když posily bylo znát, na poprvé to bylo trochu nervózní. Přesunuli jsme se do místního kostela, kde jsme zpívali společně s ECHEM a IMBUSEM. Po úvodní řeči pana faráře o kráse a užitečnosti duchovní hudby nám trochu zatrnulo, ale statečně jsem dali celý náš repertoár včetně "čertíčka", Markytánky i Siyahamby. Tentokrát zase zatrnulo panu faráři. Pavlína naše vystoupení pojala jako brannou hru, Spočívala v tom, že na kytaru vyloudila nějaký akord, poté se rozhodla co to asi bude a s namáchnutýma rukama zašeptala název písně! Kdo neuměl odezírat ze rtů, do poslední chvíle nevěděl,co je na řadě. Nicméně naši milí kolegové z ECHA si na nás vytleskali přídavek. Otrlí navrhli Pavlíně Dava, dava. Když se Zina přesunula k tenorům a Bára k altům, zjistila, že jí zbyl 1 soprán. Vykulila oči, ale bylo již pozdě. Pak i Lenka šla do mdlob, když si uvědomila, že ja na to opravdu sama, a že to vlastně ani moc neumí! No, poučení pro příště, že i na takové věci se musíme připravit.

Po odpočinku v přilehlém parku přijely naše poslední posily a bylo to hned zase o něco veselejší. Začali jsme se chovat "profesionálně" a večerní galakoncert zvládli myslím se ctí. Po něm i společné prozpěvování a družení sborů a pak ještě K-durácké prozpěvování na pokoji u Petrova vínka. Naše společné řvaní písně Good Night při doprovázení Pavlíny na pokoj ve 2 hodiny v noci, vzbudilo myslím celý internát.

Ráno bylo kruté, ale jsme nějací tvrďáci a odjeli jsme na ¨Hrádek u Nechanic opět ke společnému prozpěvování. Myslím, že jsme zase předvedli nejvíce písní ze všech a naši chlapci sklidili největší potlesk svým kvartetem. Nakonec jsme byli vyzvání panem Semerákem, ať dáme poslední veselou píseň festivalu, takže mě vlastně napadá, že jsme s drzostí celý festival jak zahájili, tak zakončili! Po společné fotce a guláši jsme se vydali na cestu k domovům. Někteří nezlomní jedinci ještě celou cestu v autě prozpívali.

Bylo to krásné a poučné, vstřebávám plno zážitků a dojmů a celé bych to zhrnula Petrovým heslem:  BYLO TO SUPER, A JE TO SUPER !!

 

 
Koncert ve Veverské Bítýšce

 

 

Poprvé za hranicemi

kuřimského katastru nás očekával nabitý sál ZUŠ ve Veverské Bítýšce. Jednalo se o koncert populární hudby. Začátek byl ve čtvrtek 23. dubna 2009 v 17.30 hod, takže museli někteří předčasně opustit svá pracoviště, aby se postavili hrdě čelem obecenstvu. No co se týče zadních řad, bylo to spíš nahrbeně. Stupínky byly krátké a my jsme nějací chlapi.

Dobře jsme se rozezpívali, tak to šlo hladce. Život je jen náhoda, Markytánka, Swing Low a závěrečná pecka: „To je hanba, neznát akord K!“ přivedla posluchače do varu. Ale víme, co se patří. V nejlepším se má odejít. A tak balíme stupínky a vracíme se  zpátky k rodinám s pocitem dobře odvedené práce a také s pochvalou od naší sbormistryně. Rovněž jí patří dík.  (ViP)

 
Si vox est, canta! A tak jsme zpívali aneb Jalovec 2009

Vičarovi nanosili do našeho společného pokoje část svých nezbytností (počítač, reproduktory, tiskárnu, balík papíru, čtyři druhy čaje, dvě kola domácího medovníku atd.… jen okurky zapomněli!), Láďa měl vybaleno rychle – láhev čiré tekutiny a čtyři kalíšky. Pozvali jsme na první slavnostní přípitek Pavlínu. Do slivovice se jí nechtělo, ale měla blahodárné účinky, teplo se rozlévalo celým tělem a ona začala hovořit latinsky. Řekla: „Si vox est, canta!“ -  máš-li hlas, zpívej, a tak jsme zpívali.

Sborový repertoár jsme nacvičovali poctivě na pěti dlouhých zkouškách, za přestávky se považovaly zrychlené přesuny mezi zkušebnami. Přesto se občas z davu ozvalo nadšené: „Dáme si to ještě jednou.“ A dali jsme. Krásné tóny a souzvuky nám dodávaly energii a důvěru, ale při studiu nových skladeb jsme zažili mnoho horkých chvil. Přímo disharmonickou smrští jsme přivítali v sobotu naši báječnou korepetitorku Ivu, když jsme se chtěli pochlubit, kolik jsme se toho naučili. Po překonání únavy jsme se zase trošku doladili a Iva si konečně sundala rukavice, v kterých ovšem hrála také velmi pěkně, tak měkce…

Je pravda, že ve zkušebně mohlo být o něco tepleji, ale všechno má své světlé stránky. Pavlína nás nemusela žádat, abychom zpívali ve stoje, studené židle jsme opouštěli často dobrovolně. Zima byla hlavně dámám, Láďa po příjezdu domů nadšeně očichal čerstvě parfemovanou vestu a prohlásil ji za památeční a nedotknutelnou. Až jej příště uvidíte v oblíbené červené vestě, vězte, že mezitím navštívil prodejnu pracovních oděvů.

Sopranistky poněkud podcenily přípravu na soustředění a vzaly si jen jeden časopis dohromady. Když jej přečetly každá třikrát, na chvíli zmizely a nacvičily dvě čtyřhlasé písně. Trochu se zdráhaly nám je předvést, ale tajným odposlechem jsem zjistila, že dle očekávání znějí lehce nadpozemsky.

Pokud by někoho zajímalo, co dělají členové pěveckého sboru, když zrovna nezpívají, odpověď je trochu nelogická, totiž … jak bych to jen … těžko se to …. oni …. zpívají. Pokoj s krbem se ukázal být výhrou jen do večera, kdy jsme jej zaplnili do posledního místečka (to je to jedno na klíně). Kytary šly z ruky do ruky, foukačky se z hygienických důvodů nepůjčovaly. Naplno se rozezněly nádherné hlasy zpěváků, kteří se při sborovém zpívání musí držet zpátky. Nehledali jsme písně, které bychom mohli zařadit do sborového zpěvníku, přesto jsme jednu, tuším, našli – Poutník a dívka se nesla do noci velmi nadějně.

Petrovo víno nám jako vždy chutnalo, spotřeba Paralenů byla minimální. Igor upekl několik bochníků vynikajícího chleba a ve slabé chvíli prozradil, že recept, který dal na web, není ten úžasný, podle kterého peče. Pomyslnou medaili za činorodost podle očekávání získala Patricie, která během dvou večerů ušila šaty a uháčkovala čepičku, a to netuším, co dělala v noci od dvou do šesti.

Byl to báječný víkend. V neděli jsme se rádi vraceli ke svým rodinám a v uších nám znělo Embrace me…Děkujeme, pane Gershwine. Děkuji, K dur.

Si vox est, canta! A pak o tom napiš na www.k-dur.cz.

 
I sbormistr je jenom člověk!

Tedy i sbormistryně. A jako taková má i svá trápení, mezi než patří např. narozeniny. Zejména ty kulatější (tedy ty narozeniny, ne sbormistryně). A od toho je tu sbor, aby jí v takové prekérní situaci pomohl.

Původně to vypadalo, že ji po zkoušce pozvem na decku do hospůdky, ale pak se začaly rojit nápady a bylo to jak s hrnečkem kaše, který vařil a nešel zastavit. Nakonec jsme slůvko "dost" našli, navařené nápady přebrali a pár jich strčili do šuplíku napříště.

Pro nezúčastněné to shrnu.

Sešli jsme se jako na běžnou zkoušku, ale u Vičarů v hudebním salonu. Měli jsme sejít dřív a secvičit dvě hudební čísla, ale to se moc nepovedlo. Mezitím Igor odchytl pančelku v ZUŠ a oznámil jí, že se zkouška překládá na jiné místo. Dlouho se zdráhala uvěřit, ale když nikoho jiného ze sboru neviděla, nechala se odevzdaně odvézt.

Překvapení se snad povedlo, zdravice "Jenom ty mně má Pavlínko šeptej" docela ladila. Kytice,  dort ze společné dílny Martiny a Patriky s krásnými marcipánovými zpěváčky, taktovka-višňovka s vyšívanou dečkou (Pavlína 2009) a podrobným manuálem - to vše s následným hromadným přenášením bacilů z úst do úst téměř vehnalo oslavenkyni slzu do oka. Slzy smíchu se z nich ale určitě vykutálely při disharmonickém a sklerotickém podání písně "2x20, to je houby věk" (na hudbu Siyahamba). Při druhém pokusu dostali alespoň všichni stejný text, ale od dalších pokusů jsme raději upustili.

Pak se chvíli pracovalo a zpívalo jako na opravdické zkoušce. Po řízcích, kafíčku, dortu a dalších pochutinách přišlo ke slovu vínečko a volný pěvecký reperotár. Že nám bylo moc fajn je vidět na fotografiích ve fotogalerii a také na speciálním VideoCD, které je ovšem neveřejné, a lze si ho vyžádat u autora článku.

P.S. Doufám, že se někdo urve a napíše sem také nějaký článeček. Ať se našim stránkám nezačne říkat Vičarův blog.

 
« ZačátekPředchozí12345678910DalšíKonec »